Politické hnutí Tábor 2020

„Havránkův byznys“

Reakce na tiskovou inzerci v Táborsku M. Jirovského: V odstavci věnovanému P. Havránkovi mixuje lži a manipulace. Zde předkládáme fakta.

šipka na rozbalení

• „Propojení byznysu s dodavatelskými řetězci dceřinek a městských organizací. Žádná z firem, kde má P. Havránek majetkovou účast nedodává materiály ani služby městu, nebo jím ovládaným společnostem.

• „Dodávka exkluzivní a velmi drahé keramiky na rekonstrukci“- poznámka míří na léto 2026. Tedy na období, kdy P. Havránek není zastupitelem a není ani členem žádného statutárního orgánu městských společností. V tomto případě šlo o standardní obchodní případ dvou privátních podnikatelských subjektů. Na jedné straně společnost, která vyhrála otevřené výběrové řízení a následně prováděla práce na 1 ZŠ. Na druhé straně firmy se svými sub dodavateli. Mezi nimi i Havránkova společnost. Z podstaty podnikání vyplývá, že realizační firma musí, ve svém zájmu, vybrat subdodávku s nejlevnější nabídkou. A to se také stalo.

M. Jirovský je profesí architekt zabývající se navrhováním domů a jejich projekcí. Musí tedy vědět co znamenají slova jako: Design, kvalita, technické parametry…A nebo se pleteme? Myslí si, že do veřejných prostor patří jen podprůměrné, neestetické materiály? Usuzujeme tak z jeho e-mailu, který adresoval městu při dotazu na cenu materiálu výše popsané stavební zakázky: „Jsem šokován exkluzivním sortimentem, který na veřejné základní škole nemá co dělat.“

M. Jirovský tedy říká, že děti si nezaslouží důstojně prostředí? Zapomněl, že prostředí vychovává? A vážně je cena rektifikovaného obkladu 50x120cm – 1.080 Kč/m2 „velmi drahá?“

• „Budoucí předseda kontrolního výboru by se měl zaměřit na kontrolu subdodávek všech firem, dodávající městu sanitární techniku.“
  Petr Havránek: – Jsem pro. A slibuji, že budu-li zvolen do zastupitelstva města, sám podám tento podmět. Zároveň nabízím M. Jirovskému účast na kontrole.

„Pavlíkova nedůvěryhodnost“

Reakce na tiskovou inzerci v Táborsku M. Jirovského: V jedné z částí článku popisuje Jirovský nedůvěryhodnost Š. Pavlíka. Jeho konstrukce nařčení stojí zcela na vodě a je manipulativně stylizována. Jaká je skutečnost?

Jirovský píše: „Osoba, která neváhala zneužít mojí naivní snahu ušetřit při výběrovém řízení města 50.000 Kč.“

šipka na rozbalení

Zde nabízíme reálná fakta v dané věci:

Je počátek roku 2021:

1. Jirovského klient má stavební záměr na pozemcích, jejichž využití není v souladu s územní studií.
2. Ateliér M.A.A.T. (majitel Jirovský) vybízí investora k podání žádosti o změnu této územní studie.
3. Změnu zadává podle obecných pravidel město Tábor.
4. Město vypisuje soutěž a tu vyhrává ateliér M.A.A.T

Předkládáme celý řetězec e-mailové komunikace, která osvětluje, jak si p. Jirovský představoval ušetření 50.000 Kč:

Ve svém e-mailu 19.3. píše investorovi:

Hezký den, tak konečně se ledy hnuly.  Máme podat nabídku ale na podstatně větší území, než máte vy.  Navrhuji, že bychom dali cenu 48.000 Kč (očekávaná je 100.000) a vy byste nám uhradil 30.000. Tím pádem bude vysoká šance že to vyhrajeme a vy budete mít přímý vliv na Vaše pozemky, když už jsme pro vás něco udělali. Souhlasíte?  To co nyní vydáte, pak následně ušetříte na tvorbě projektu vaší části. 

Děkuji s pozdravem / Best regards
Ing. arch. Martin Jirovský, Ph.D., MBA, DiS.,

Následuje e-mail ze 7.4. opět investorovi:

Hezký den, můžete mi prosím zavolat? Studii jsme vyhráli.

Děkuji s pozdravem / Best regards
Ing. arch. Martin Jirovský, Ph.D., MBA, DiS.,

Následující e-mail z 8.4. od investora směřovaný J. Fišerovi:

Dobry den dnes 08,04,2021. mně telefonicky kontaktoval p. Jirovský a chce schůzku ohledně úhrady částky podle emailu.

Překvapený investor se obrátil na radního Ing. Jiřího Fišera s dotazem, proč má hradit oněch 30.000 Kč městskému projektantovi. Tutu záležitost J. Fišer předložil Radě města. Ta došla k závěru, že se jedná o podezření z manipulace veřejné zakázky a pověřila starostu města předat celou záležitost k prošetření Policii ČR. Ta po vyšetřování případ odložila. Rada města inkriminovanou zakázku zrušila.

„Jirovského spor s Českou komorou architektů “

Reakce na tiskovou inzerci v Táborsku M. Jirovského: Není pravda, že Š. Pavlík podal podnět k ČKA. Kdo tak učinil je známo pouze účastníkům řízení, kterým je i M. Jirovský. Může si tedy sám zjistit, kdo podnět podal a místo toho účelově lže.

šipka na rozbalení

ČKA začala p. architekta Jirovského prošetřovat kvůli podezření na Porušení vnitřních předpisů ČKA a neetické chování. Dozorčí rada ČKA si vyžádala vysvětlení p. architekta, prošetřila dostupné podklady a podala návrh na zahájení disciplinárního řízení Stavovskému soudu.

V oznámení Dozorčí rady České komory architektů se uvádí, že tvrzení, obsažená v otevřeném dopise táborské KAM a navazujícímu rozhovoru vyvolávají podezření z překročení ustanovení Profesního a etického řádu ČKA, konkrétně ustanovení, podle něhož se Architekt vyvaruje takových projevů, které nepodloženě a úmyslně poškozují dobré jméno jiného architekta, zejména se vyvaruje urážek a pomluv; toto ustanovení mu nebrání vést polemiku a vytknout kolegovi oprávněně vady a opominutí; musí tak ovšem učinit vždy profesionálně korektně. Byl požádán o doplnění argumentů a vysvětlení, kterými svá tvrzení vůči KAMu doloží.

Poté, co p. architekt svá tvrzení „doložil“, postoupila DR ČKA svá zjištění Stavovskému soudu ČKA s návrhem na zahájení disciplinárního řízení s p. arch. Jirovským. Dle zveřejněného zápisu ze VII. zasedání DR ČKA 2026 se tak stalo na jednání 4. 8. 2026. Další postup v této věci zatím není znám.

„Pavlíkova nekompetentnost“

Reakce na tiskovou inzerci v Táborsku M. Jirovského: Veškeré kroky spojené s těmito akcemi nebyly individuálním rozhodnutím starosty, ale byly předmětem usnesení a hlasování rady a zastupitelstva města.

šipka na rozbalení

• „Kasárna, vybrané řešení nedává ekonomický smysl“- nejprve opravme název projektu -Správný název je Obytná čtvrť Dvorce a nyní ke zmíněné ekonomice. Běžným postupem je investice do veřejné infrastruktury prostřednictvím prodeje pozemků budoucím stavitelům, developerům. Příkladem může být už zrealizovaný prodej pozemku pro výstavbu DZR za částku 20,5 mil. Kč se závazkem vybudování veřejné ulice se sítěmi v řádech více jam 10 mil. Kč.
• „Předražená a zbytečná rekonstrukce bývalé pošty a 8. ZŠ“- Předem anoncovat o stavbě, že je předražená bez uvedení souvislostí, je neprofesionální a zaráží to zejména u člověka, který je v oboru vzdělán.

Osmička je mezigenerační centrum, které je důležité pro život a atraktivitu celého Sídliště nad Lužnicí. Jde o šest pavilonů bývalé školy, které dnes využívá řada prospěšných organizací a místních spolků. Aby tento oblíbený prostor mohl dál sloužit, je potřeba jej po mnoha letech zásadně opravit. To opravdu nelze řešit jen dalším záplatováním střechy, oken a dalších částí objektu.

Záměr vytvořit zde mezigenerační centrum navíc není žádným momentálním nápadem. Připravuje se už druhé volební období. U tak rozsáhlého a dlouhodobě využívaného objektu proto bylo zcela namístě vyhlásit architektonickou soutěž. Všichni hlavní aktéři měli možnost do soutěže vstoupit a v koordinaci s ostatními uživateli definovat své požadavky. Výsledkem je kvalitní vítězný návrh, který nyní umožňuje postupnou přípravu projektu.

Budovu České pošty nabídl městu jeho vlastník k odkoupení za odhadní cenu objektu (37, 5 mil. Kč) s jedinou podmínkou: Dostatečně prokázat veřejný zájem v jeho budoucí funkci. Koupě byla pro město nejen mimořádně výhodná, ale také velmi důležitá pro skladbu vlastníků na hlavním náměstí historického centra města.

Další argument je vytvořit lepší servis pro občany přesunem některých odborů z budovy Tabačky, kde je doposud město v pronájmu. Obě budovy tedy čp.11 (stávající) a pošta se v budoucnu propojí v jeden funkční celek otevřeného úřadu pro občany.

„Nesmlouvavé útoky H. Randové (ANO)“

Reakce na tiskovou inzerci a články H. Randové (ANO): H. Randová ve svých tiskových inzerátech a článcích kritizuje práci současného vedení města, často přitom bez širšího kontextu. Je proto fér připomenout, že každý, kdo po letech končí ve vedení města, za sebou zanechává věci dokončené, rozpracované i nedořešené. Nejinak tomu bylo i na konci starostovského mandátu Hany Randové v roce 2010.

šipka na rozbalení

Vyjádření Jiřího Fišera (Tábor 2020):

V kontextu jejích současných útoků si připomeňme některé kostlivce, které tehdy vypadly z jejích skříní:

• Územní plán

Před rokem 2011 byl předmětem politických handlů a jeho opakované projednávání nevedlo ke kýženému cíli. Jeho schválení v mém prvním volebním období považoval Tábor 2020 za základní prioritu nové koalice. Netrpělivě ho očekávala velká část veřejnosti, vlastníci pozemků i podnikatelé. Je to základní nástroj pro život a rozvoj města.

• Průtahy s převodem Střelnice

Převod z vlastnictví města do soukromých rukou se táhl od počátku milénia. Střelnice městu spadla do klína a na její opravu, aby se do ní mohl vrátit život, byly zapotřebí desítky milionů. Zastupitelstvo ve výběrovém řízení vyhledalo investora s tím, že dům získá až poté, co ho uvede do řádného stavu, a zároveň zachová jeho kulturně-společenskou funkci. Podpis smlouvy v roce 2004 podpořila drtivá většina zastupitelů.

V únoru 2010 se zastupitelé usnesli, že si Střelnici ponechají, ovšem za podmínky, že investorovi za rekonstrukci zaplatí pouze 30 milionů korun. Ten však doložil, že investice odpovídají částce 70 milionů. Tím vše skončilo.

Zastupitelé Tábora 2020 se vždy drželi zásady, že smlouvy se mají plnit. Byla proto uzavřena dohoda o narovnání s Karlem Dvořákem, čímž skončila vleklá soudní řízení a Střelnice dále funguje pod novým vlastníkem.

• Komora

Tento „kostlivec“ byl nejvýživnější ze všech. Problémem byla nedomyšlená původní nájemní smlouva a městu hrozilo vracení dotace ve výši mnoha desítek milionů korun. Od samého počátku mého nástupu na radnici jsme se s kolegy snažili tuto „zděděnou“ potíž vyřešit.

Hlavním úkolem bylo dohodnout s majitelkou pozemků nezávislý a korektní způsob stanovení výše nájemného. Každá ze stran měla zpočátku odlišný posudek. Navození vzájemné důvěry ale vedlo k dohodě, že rozhodne jeden arbitr. Stal se jím Ústav soudního inženýrství.

Pohřbít kostlivce značky „Komora“ nešlo okamžitě. Areál si ale v krátké době získal srdce nejen obyvatel Sídliště nad Lužnicí, ale i lidí z okolí. Aby tomu tak bylo i v budoucnu, je přáním města i majitelky pozemků.

• Podařilo se urovnat i vztahy s Planou nad Lužnicí

Planá nad Lužnicí tehdy bránila ukládání sedimentu z Jordánu na Hůrce. Nejdříve bylo třeba narovnat pokřivené vztahy mezi oběma městy a ubrat z nátlaku. Kolegy z Plané jsem také ujistil, že nebude existovat žádná informační bariéra.

Výsledkem bylo nalezení dalších lokalit pro uložení sedimentu a snížení dopravního zatížení Plané nad Lužnicí.

• Cyklostezka v Tismenickém údolí

Před rokem 2008 došlo k rozkolu mezi paní starostkou a majitelem Housova mlýna, jehož pozemkem stezka prochází. Situace se zdála neřešitelná a pro město krajně nevýhodná.

Trpělivým jednáním a spoluprací s architektem se ale podařilo nalézt elegantní řešení, které navíc vůbec nevyžaduje majetkové náhrady.

Smyslem není tvrdit, že tehdejší vedení radnice v čele s H. Randovou nic nedokázalo. Smyslem je připomenout jednoduchý fakt: ani předchozí vedení města nekončilo s vyřešenými všemi problémy. Proto je fér posuzovat současné vedení stejným metrem a vedle kritiky uvádět také konkrétní výsledky, které po něm zůstávají.

„Předražené megalomanské projekty“

Reakce na tiskovou inzerci hnutí ANO a Naše Česko: U některých kritiků je patrná neúplná znalost zákonných postupů při zadávání veřejných zakázek, případně představa, že pravidla lze nějak obejít podle toho, jaký výsledek bychom si přáli.

šipka na rozbalení

Například vybírat projektanta pouze podle ceny, po architektonické soutěži jednat současně s více uchazeči a vybrat nejlevnějšího, zadávat zakázky napřímo bez výběrového řízení nebo po soutěži odkoupit návrh a nechat jeho další zpracování udělat někým jiným. Takto veřejné zakázky fungovat nemohou.

Jedním z kritiků je M. Jirovský, který v souvislosti s veřejnou kritikou městských projektů čelí mimo jiné prověřování ze strany České komory architektů. Nejde tedy o něco, co by bylo možné vydávat za bezvýznamnou formalitu. Přesto dnes v rámci placené kampaně hnutí ANO před volbami zveřejňuje tvrzení o zakázkách pro místní podnikatele a o údajně netransparentních postupech radnice, která podle nás neodpovídají skutečnosti.

Město je přitom povinno dodržovat zákonné postupy a také tak činí. Tématem zadávání projektových prací se zabýval i kontrolní výbor zastupitelstva, který v této věci nezjistil pochybení.

Plácek „U Žabek“

Plácek „U Žabek“ je součástí Křižíkova náměstí, tedy jednoho z nejvýznamnějších veřejných prostranství v centru města. Potřebu rekonstrukce tohoto prostoru avizoval už před lety odbor životního prostředí, mimo jiné kvůli dožívajícím stromům a potřebě shody na jeho budoucí podobě. Už tehdy se počítalo s náklady kolem 8 milionů korun.

Jde o místo s mimořádnou frekvencí chodců, navíc v úzkém hrdle na rohu Integra. Chodců tudy prochází násobně více, než kolik tudy projíždí aut, a současné uspořádání tomu vůbec neodpovídá. Vznikají zde nebezpečné dopravní situace a prostor si zaslouží kvalitní a dlouhodobé řešení.

Proto není fér tento záměr zjednodušovat na „projekt květnaté louky za 1,3 milionu korun“. Jde o návrh kompletního řešení veřejného prostranství, které bude muset dříve či později řešit každý, kdo bude na radnici. A důležitá věc: projekt pro provedení stavby zatím zadán nebyl.

Osmička na Sídlišti nad Lužnicí

Osmička je mezigenerační centrum, které je důležité pro život a atraktivitu celého Sídliště nad Lužnicí. Jde o šest pavilonů bývalé školy, které dnes využívá řada prospěšných organizací a místních spolků. Aby tento oblíbený prostor mohl dál sloužit, je potřeba jej po mnoha letech zásadně opravit. To opravdu nelze řešit jen dalším záplatováním střechy, oken a dalších částí objektu.

Záměr vytvořit zde mezigenerační centrum navíc není žádným momentálním nápadem. Připravuje se už druhé volební období. U tak rozsáhlého a dlouhodobě využívaného objektu proto bylo zcela namístě vyhlásit architektonickou soutěž. Všichni hlavní aktéři měli možnost do soutěže vstoupit a v koordinaci s ostatními uživateli definovat své požadavky. Výsledkem je kvalitní vítězný návrh, který nyní umožňuje postupnou přípravu projektu.

Cena projektování Osmičky

Představa, že lze takto rozsáhlou rekonstrukci naprojektovat za zlomek běžné tržní ceny, není realistická. Cenu projekčních prací, rozložených do tří let, o které nyní probíhají jednání, potvrdil nezávislý oponentní posudek.

Projektování je rozděleno do pěti výkonových fází. Po dokončení každé z nich může město podle aktuální situace rozhodnout, zda bude pokračovat dál, nebo přípravu ukončí bez dalších závazků.

První fáze, která zahrnuje potřebné průzkumy, vychází přibližně na 2 miliony korun. Tyto průzkumy přitom nejsou žádným vyhozeným nákladem – využije je jakýkoli budoucí správce objektu bez ohledu na to, jakým způsobem bude budova v budoucnu využívána.

Druhá fáze – studie, která mimo jiné navrhne velmi důležitou etapizaci rekonstrukce – představuje přibližně 4 miliony korun. Vzhledem k rozsahu a složitosti celého objektu jde o standardní náklady.

Teprve v dalších fázích může následovat dokumentace pro povolení stavby a následně prováděcí dokumentace, kterou lze připravovat postupně pro jednotlivé pavilony.

Dvorce. 11 hektarů a 600-700 nových bytů. Tak cenné území pro bydlení, protože je odtud všude blízko, že nestojí za to je snadno nakrájet na kousky a prodat developerovi, který vše zařídí. Město poslední roky poctivě moderuje proces tak, aby tu vznikla funkční městská čtvrť, ve které bude radost bydlet a lidi se nebudou mít důvod stěhovat pryč.

Tedy pohlídat, aby tu bylo zachováno co nejvíce veřejných zájmů. Dobíhají majetkové směny s armádou, průzkumy podloží a kontaminací území. Proběhly tržní konzultace s potenciálními developery bytových domů, aby záměr byl reálný, a příprava výběrových řízení.  Začalo projektování sektoru městského nájemního bydlení, podařilo se výhodně prodat pozemek pro Domov se zvláštním režimem.

Tohle je reálný postup přípravy a kroky, které už byly udělané. Představa, že lze takto složitý projekt „snadno vymyslet“, udělá se rychle a za pár peněz značí jediné  – fatální neznalost management developmentu.

Bývalá pošta. Tuto budovu nabídl městu jeho vlastník k odkoupení za odhadní cenu objektu s jedinou podmínkou. Že dostatečně prokáže veřejný zájem v jeho budoucí funkci. To bylo pro město nejen mimořádně výhodné, ale taky velmi důležité pro skladbu vlastníků na hlavním náměstí historického centra. Celý východní strana by se tak dostala do rukou táborských občanů. Tak je tomu u celé západní strany a vyjma jednoho objektu je ve vlastnictví veřejných institucí také celá severní strana náměstí.

Po prohlídce objektu zastupiteli panovala jasná shoda a České poště jsme napsali – objekt bude dál využíván pro služby občanům. Jednak město nemá vlastní zastupitelský sál, nedisponuje dostatečnými prostory pro jednání a také nemá vhodné místnosti pro prezentaci své práce pro veřejnost formou prezentací, výstav, přednášek. Některé odbory sídlí v pronajatých kancelářích budovy Tabačky, která patří Úřadu práce.

A protože v sousední budově už sto let také úřad, nabízela se jedinečná šance obě budovy pro služby občanům propojit pro lepší prostupnost a bezbariérovost. Návrh úprav tak významné veřejné budovy prošel dle dobrých zvyků architektonickou soutěží. Město má v rukou kvalitní výsledek pro úpravu vlídného objektu otevřeného vlastním občanům. Včetně návrhu rozumného rozdělení finančních nákladů do jednotlivých realizovatelných etap.

Husův park. Jde o nejzatíženější místo ve městě, kde se střetávají auta, chodci, cyklisté, autobusy městské i linkové a je tu taky vlakové nádraží. Je třeba jej vyřešit především dopravně. Představa, že se vše dělá jen kvůli tomu, aby odtud zmizeli bezdomovci, je mylná. Město také neprojektuje hezčí park. Tříměsíční urbanistický workshop za účasti špičkových týmů z ČR a mnoha zainteresovaných institucí a firem se pokusil vyřešit dopravní uzel, průchodnost parkem a rozvojové plochy v této oblasti. Aby se tu dalo lépe zaparkovat, frekvence pěších byla bezpečná, dalo se tady příjemnější trávit čas a místo bylo kvalitním veřejným prostranstvím, jakým si jeho historie i současná funkce zaslouží být. A povedlo se. Tímto širokým procesem město získalo návrh, jak tohle území postupně co nejlépe vyřešit komplexně. S vazbami před nádražím i za nádražím.

Křižíkova elektrárna. Tohle dědictví slavného vynálezce Františka Křižíka je předmětem úvah města už dlouho. Věnoval se tomu tehdejší zastupitel a místní obyvatel v dobách dětství Marek Slabý, starosta Jiří Fišer, spisovatel a občan Mareďáku Karel Deniš. Budova byla postupně zachraňována novou střechou, izolací proti vlhkosti ze svahu, vyčištěním interiéru, novým sociálním zázemím. Byla ustanovena pracovní skupina za účasti historika Jakuba Smrčky. Výsledkem byla shoda na postupné úpravě funkce na expozici věnovanou Křižíkovi, Bechyňské dráze a fenoménu elektřiny. Tedy budova bude mít významný edukační charakter se zachováním možností pořádat příležitostné kulturní akce.

Abychom byli připraveni na vhodnou dotaci, která by pomohla vdechnout nevyužívanému průmyslovému objektu nový život, musíme mít projekt ve stupni pro stavební povolení. Už existuje včetně úpravy venkovních prostranství na cyklostezce, vodácké trase a pod novou lávkou pro pěší na elektriku. Hotov je také návrh vnitřní expozice.

Nejedná se o žádnou megalomanii. Jde o standardní postup přípravy náročných stavebních akcí – nejprve zjistit skutečný stav, navrhnout řešení, určit pořadí jednotlivých etap a teprve potom rozhodovat o samotné realizaci.

„Dáváte málo do fotbalu a hokeje“

Reakce na debatu leaderů, Táborsko: Financování obou sportů je každoročním tématem při sestavování a projednávání rozpočtu. Předchozí i současná koalice se k podpoře obou sportů staví čelem, ale nelze očekávat významně masivnější finanční podporu, než dovoluje poctivé hospodaření města.

šipka na rozbalení

Z veřejných peněz nelze podle zákona přímo dotovat profesionální oddíl v 1. a 2. nejvyšší soutěži. Možná je pouze podpora formou propagace prostřednictvím reklamní smlouvy. Ta byla letos uzavřena s oběma kluby v celkové částce 2,9 mil. Kč. U vyšších částek je navíc nutné dodavatele reklamy soutěžit.

Více můžeme podporovat rozvoj infrastruktury. U zimního stadionu je ale vyjma nového ozvučení prakticky vše opraveno a navíc funguje druhá ledová plocha. Uvidíme, zda se podaří dokončit převod fotbalového stadionu na město. Poté bude možné podle aktuálních možností městského rozpočtu investovat i do něj.

Dalším nástrojem jsou dotační programy pro děti a mládež. Oběma oddílům byly letos poskytnuty dotace v plné výši, o kterou žádaly. Chceme přitom podporovat i další sporty v Táboře.

Sport je v Táboře podporován významně. Musí se tak ale dít v zákonných mantinelech a vyváženě vůči všem sportovním oddílům.

„Zbytečná Kancelář architekta města“

Reakce na tiskovou inzerci hnutí ANO: Kancelář architekta města má důležitou úlohu při dlouhodobém rozvoji města a ochraně veřejného zájmu. Koordinuje územní rozvoj a investice města, pomáhá odblokovat území pro výstavbu, zapojuje veřejnost, připravuje koncepční podklady a hlídá kvalitu veřejného prostoru.

šipka na rozbalení

Důležitou součástí její práce je také organizace architektonických soutěží. To je jednoznačně nejdoporučovanější cesta k nejkvalitnější stavbě. KAM dosud připravila dvě architektonické soutěže a dvě další výběrová řízení se skicovným. Tyto náročnější postupy používá především u významných projektů, jako jsou Pošta, Osmička, Husovo náměstí nebo plácek U Žabek. U běžných zakázek je přitom rozhodující především cena a soutěžní proces se nepoužívá.

Část činností KAM má navíc na trhu vysokou hodnotu – například organizace soutěží, participace, facilitace nebo odborné vzdělávání. Jiné činnosti naopak spočívají v každodenní koordinaci uvnitř úřadu, připomínkování projektů, hlídání návazností a dlouhodobých záměrů. Právě tuto kontinuitu externí dodavatel nikdy plnohodnotně nenahradí.

Je samozřejmě možné městského architekta nemít. Pak ale město rezignuje na systematické a dlouhodobé plánování, koordinaci rozvoje a odborný dohled nad kvalitou prostředí. Pokud chce Tábor tyto věci dělat dobře, potřebuje odborníky, kteří se jim budou věnovat dlouhodobě a v souvislostech.

Architektura a urbanismus totiž nejsou jen o jednotlivých stavbách. Jde o prostředí, které po nás zůstane dalším generacím. Zdědili jsme krásné město a měli bychom ho předat dál v ještě lepším stavu.

„Navrhované řešení Husova parku nic neřeší. Málo strážníků v Husově parku.“

Reakce na tiskovou inzerci O. Semeráka (Naše Česko): Nesdílíme názor O. Semeráka, který říká: Bezpečnost v Husově parku se nevyřeší tím, že uděláme hezčí park. Město ale žádný „hezčí park“ neprojektuje. Tříměsíční urbanistický workshop za účasti špičkových týmů z celé České republiky a řady zainteresovaných institucí a firem řešil celé území kolem Husova parku – dopravní uzel, průchodnost územím, parkování i jeho další rozvoj.

šipka na rozbalení

Cílem bylo vytvořit místo, kde se bude lépe parkovat, bezpečně pohybovat, příjemně trávit čas a které bude kvalitním veřejným prostranstvím odpovídajícím jeho historii i současné funkci.

A výsledek? Město získalo konkrétní návrh, jak toto území postupně a koncepčně řešit.

Bezpečnost tedy nestavíme proti kvalitě veřejného prostoru. Obojí musí fungovat společně.

A bezpečnost parku?

Strážníci musí být operativně k dispozici po celém městě. Nejde tedy o počet služeben ani o to, aby byl „strážník na každém rohu“. Ve městě velikosti Tábora je důležité, aby celý tým Městské policie fungoval co nejefektivněji.

O rozmístění hlídek rozhoduje velín Městské policie, který má k dispozici kamerový systém, je v nepřetržitém kontaktu s hlídkami v terénu a přijímá oznámení na lince 156. V případě potřeby vysílá okamžitě na místo odpovídající hlídku, případně zajistí součinnost s Policií ČR.

Husův park a jeho okolí jsou pod pravidelným dohledem. Městská policie zde zajišťuje každý den čtyři hodiny pravidelných hlídek. Další dohled zajišťuje Policie ČR a strážníci řeší také další oznámení z této lokality. V létě je dohled Městské policie ve všední dny posílen v průměru o dalších pět hodin denně. Celkem tak strážníci v Husově parku a jeho okolí zajišťují v průměru 56 hodin dohledu týdně, tedy 8 hodin denně.

„Plavecký bazén je nezvládnutá investice města.“

Reakce na tiskovou inzerci ANO: Co městu ANO vyčítá? „Investice přes sto milionů a stále není hotovo … Rekonstrukce bazénu za téměř 50 milionů korun se v roce 2024 prodloužila kvůli objeveným stavebním vadám a nerovnostem konstrukce. … Plavecký bazén přitom dodnes není hotov Zavádějící a tendenční výtky, které navozují atmosféru špatně odvedené práce. Nabízíme chronologicky seřazená fakta, která jednoznačně vyvrací.

šipka na rozbalení

Text vytváří dojem špatně odvedené práce. Fakta jsou ale jiná.

Rekonstrukce plaveckého stadionu za 125 mil. Kč byla dokončena v roce 2019. V první etapě se opravila stavebně nejvíce postižená část objektu – vstupní foyer, šatny a sprchy, vznikl moderní dětský svět a na střeše nové wellness centrum.

Protože tehdejší rozpočet města neumožňoval dokončit celý projekt najednou, byla rekonstrukce rozdělena do dvou etap. Díky připravenosti města a TZMT se následně podařilo získat dotaci 33 mil. Kč od Národní sportovní agentury na druhou etapu.

Ta byla dokončena v roce 2024 a zahrnovala opravu havarijní bazénové vany, ochozů, fasády a stropů. Práce byly dokončeny v termínu podle smlouvy o dílo a město na tuto etapu získalo dotaci přesahující 60 % nákladů.

Plavecký stadion má navíc vlastní fotovoltaickou elektrárnu, která ve spojení s FVE na hale Mír umožňuje v letních měsících pokrýt více než polovinu denní spotřeby bazénu elektřinou ze slunce. Přebytečná energie může být zároveň dodávána do sítě v rámci sdílení.

Vnitřní bazén je tedy po kompletní rekonstrukci a téměř osm let bez problémů slouží veřejnosti. Nyní se připravuje také oprava venkovního areálu. Ta není pokračováním nějaké nedokončené rekonstrukce, ale samostatným záměrem, který řeší jak jeho stavebně-technický stav, tak jeho další využití. Zároveň se nabízí možnost získat na tuto investici dotační podporu Jihočeského kraje.

Výsledek? Rekonstrukce bez významných vícenákladů, dokončená v termínech a s významnou dotační podporou. To je realita, která se od obrazu vytvořeného volební inzercí ANO poněkud liší.

„Tábor čerpá málo prostředků z Krajského investičního fondu“

Reakce na tiskovou inzerci O. Semeráka (Naše Česko): „V Krajském investičním fondu byla proinvestována miliarda a půl, a Tábor čerpal pouze 3,5%, to je katastrofa.“ Je škoda, že se lídr hnutí, které má nejblíže k vedení Jihočeského kraje, nepodíval na čísla podrobněji. Zde jsou fakta a čísla.

šipka na rozbalení

Tábor je spolu s Pískem mezi okresními městy v žádostech do Krajského investičního fondu vůbec nejúspěšnější. Za čtyři roky, kdy okresní města mohla z tohoto fondu žádat, získal Tábor celkem 56 milionů korun – 28 milionů na druhou ledovou plochu, 20 milionů na Centrum pro seniory a 8 milionů na přístavbu ZŠ v Čekanicích.

Pro srovnání: Písek získal 60 milionů, Český Krumlov 20 milionů, Jindřichův Hradec 10 milionů, Prachatice 7 milionů a Strakonice 6 milionů. České Budějovice o podporu z tohoto fondu nežádaly.

Důvod je jednoduchý. Jihočeský kraj nastavil fond tak, aby se dostalo na co největší počet měst a obcí, včetně těch nejmenších. Proto také žádné jiné jihočeské město z Krajského investičního fondu nezískalo tolik jako Písek a Tábor.

A ještě jedna důležitá věc: v letech 2025 a 2026 už okresní města z tohoto fondu žádat nemohou, protože pro ně byl vytvořen samostatný fond na významné sportovní stavby. Z něj bude Tábor čerpat podporu na přístavbu haly Eden. Takže označovat 3,5 % za „katastrofu“ bez uvedení kontextu je přinejmenším zavádějící. Čísla totiž říkají něco úplně jiného.

„Sídliště nad Lužnicí má nedostatečnou místní infrastrukturu“

Reakce na tiskovou inzerci p. Švadlenové (Naše Česko): S tímto názorem nesouhlasíme. Do největšího táborského sídliště se dlouhodobě a pravidelně investuje. Jen za poslední roky zde město realizovalo nebo podpořilo řadu významných projektů. Namátkou investice přesahující 165 mi. Kč:

šipka na rozbalení

• 1. etapa rekonstrukce Náměstí Přátelství – nová parkovací místa, kultivace veřejného prostoru a více zeleně – 7 mil. Kč
• Parkovací dům Sojčák pro 257 aut – cca 107 mil. Kč
• Lanový hrad – zážitkové hřiště pro malé i velké – 6,2 mil. Kč
• Koupě strategického pozemku – lesíku v Havanské ulici vedle soukromého parkovacího domu – 10 mil. Kč
• Regenerace sídliště – III. etapa, Helsinská západ – 21,6 mil. Kč
• Regenerace sídliště – část IV. etapy, Helsinská – 5,7 mil. Kč
• Nové hřiště v areálu MŠ Helsinská – 1 mil. Kč
• Modernizace dětských hřišť – velká lanová pyramida na Náměstí Přátelství, nové herní prvky ve vnitrobloku v Hanojské ulici u dětského vodního centra a další hřiště na Sídlišti nad Lužnicí – cca 4 mil. Kč
• Re-Use centrum v areálu původního sběrného dvora – 2,1 mil. Kč
• Nový herní prvek – loď ve spodní části areálu Komora – 0,6 mil. Kč
• Nové trvalkové záhony v Aleji Přátelství – 0,1 mil. Kč
• Úprava proluky Alej Přátelství × Havanská, včetně osvětlení – 0,7 mil. Kč
• Více než 50 nově vysazených stromů
• Navýšení počtu sečí a intenzivnější údržba zeleně
• Podpora neziskových organizací působících v městských budovách na Sídlišti nad Lužnicí – Kaňka, Rolnička, organizace pro seniory, taneční a další spolky.

A co připravujeme?

• Dokončení chodníku Helsinská–Moskevská
• Doplnění herních prvků na dětská hřiště ve Varšavské, Hanojské a Helsinské ulici
• Zelenější sídliště – nové výsadby keřů a trvalkový záhon vedle parkovacího domu ve Světlogorské ulici
• Likvidaci dalších nefunkčních klepačů na koberce
• Úpravu proluky Alej Přátelství × Havanská

Sídliště nad Lužnicí rozhodně není na okraji našeho zájmu. Naopak. Je to největší táborské sídliště a zaslouží si průběžné investice, kvalitní veřejný prostor, dostatek zeleně i dobré podmínky pro život. A v tom chceme pokračovat.

„Parkovací domy jsou slabinou města“

Reakce na tiskovou inzerci O. Semeráka, I. Ravandi (Naše Česko):

šipka na rozbalení

O. Semerák říká: Postavíme etážové parkoviště Pod ptákem a odbor investic už plánuje rozšíření Jordánské ulice.

Jenže tak jednoduché to není.

Patrovou stavbu na ploše stávajícího parkoviště Pod Ptákem jsme už prověřovali. Její realizaci by zásadně komplikovala ochrana území v koridoru Tismenického potoka, požadavky památkové péče a ochrana městské památkové rezervace. Takové řešení proto podle dosavadních jednání není reálné.

A jak je to s rozšířením Jordánské ulice? Odbor investic žádné takové rozšíření v současnosti neplánuje.

Pokud se podaří dohodnout se soukromými vlastníky pozemků a realizovat připravované parkovací terasy Pod Ptákem, bude samozřejmě nutné řešit také dopravní napojení. Rozšíření Jordánské ulice by pak přicházelo v úvahu v její horní části směrem ke Kpt. Jaroše.

Parkování řešit chceme. Ale nechceme slibovat stavby, které narážejí na limity území nebo na dosud nevyřešené majetkové vztahy.

100. Semerák říká: Uděláme etážová parkoviště, jedno parkovací místo vyjde na 450 tis. Za 45 mil. jich získáme 100.

Město postavilo za 107 mil. na SNL parkovací dům s 250 parkovacími místy, tedy v přepočtu za podobnou cenu za jedno parkovací místo. Ale ve výrazně hodnotnějším, pohlednějším a funkčním objektu se zelenou střechou nominovaném na Stavbu roku 2026, než jsou jednoduché modulární etáže.

I.Ravandi nabízí řešení: Uvažujeme po dohodě s nemocnicí o další etáži na parkovišti před nemocnicí

Realita je jiná. Nemocnice žádnou další etáž na parkovišti před nemocnicí neplánuje. Jejím cílem je především navýšit kapacitu parkování pro vlastní zaměstnance na svých pozemcích.

Připravovaná společná investice města a kraje, která má řešit prostor před nemocnicí, jde jiným směrem. Počítá především s lepší organizací dopravy, plynulejším průjezdem sanitek a efektivnějším uspořádáním parkování. Parkovací kapacita pro návštěvníky nemocnice bude navýšena povrchovým řešením.

Ani tady tedy nejde o plánovanou další etáž parkoviště, ale o praktičtější řešení celého prostoru před nemocnicí.

„Koalice protlačila pro domov seniorů prodej pozemku, na kterém nelze stavět.“

Reakce na článek v Táborsku z 3.10.2026: Není  pravda, že město prodalo pozemek, na kterém nelze stavět. Prodalo pozemek, o jehož koupi měl vítěz transparentního výběrového řízení zájem i přes existenci starého nefunkčního parovodu.

šipka na rozbalení

Na pozemku v samotném severním cípu Dvorců se stavět dá. Jedinou překážkou je starý, odpojený a nefunkční parovod, jehož vlastník – společnost C-Energy – však na začátku července odmítl další jednání o jeho odstranění či nahrazení.

Jde o 65 metrů dlouhé potrubí, které vede pozemkem ve vlastnictví města a dnes už nikam nevede. Jiný vlastník podobných parovodů v území, Armáda České republiky, své nevyužívané sítě bez problémů převádí na město, které je následně odstraňuje. C-Energy odmítla nejen ekologickou likvidaci potrubí se stopami azbestu, ale také jeho nahrazení moderním horkovodem, který město nabízelo pro případné další využití.

Přesto město dovedlo do úspěšného konce transparentní výběrové řízení na zhotovitele a provozovatele Domova se zvláštním režimem. Vítězná nabídka je pro město výhodná jak cenou za pozemek, tak kvalitou navrženého zařízení pro seniory, například s Alzheimerovou chorobou. Součástí povinností vítězného uchazeče je také vybudování první ulice ve Dvorcích.

Do jednání s vítězem výběrového řízení vstoupilo město začátkem srpna i s informací o nevyřešeném parovodu. Vítězný uchazeč přesto jednoznačně deklaroval, že má o koupi pozemku zájem i s tímto břemenem. To byl pro město zásadní důvod, proč prodej dokončit.

V následných jednáních se podařilo doladit všechny podmínky smlouvy a maximálně v ní ochránit zájmy města. Kromě starého nefunkčního parovodu tak nic nebrání výstavbě zařízení, kterých je pro seniory v současnosti významný nedostatek.

„Proč nebyla s přivedením vodovodu do Hlinice realizována i nová kanalizace?“

Reakce na tiskovou inzerci ANO: V Hlinici dnes oficiální veřejná kanalizace neexistuje. Pod komunikací sice vede potrubí s vyústěním do horního návesního rybníka, do kterého jsou některé nemovitosti napojeny přepady ze septiků, toto potrubí však nikomu nepatří a nelze ho jednoduše zprovoznit. Chybí totiž napojení na čistírnu odpadních vod.

šipka na rozbalení

Stávající ČOV v Záluží navíc není schopna čistit odpadní vody z Hlinice. Podle požadavku vodoprávního úřadu by proto musela být vedle ní nejprve postavena nová ČOV pro Záluží i Hlinici a teprve poté by bylo možné původní čistírnu zbourat. Odhad nákladů z roku 2024 byl 47 milionů korun.

Ve stejné době tak mělo město na stole dva velké projekty – Stoklasnou Lhotu za zhruba 120 milionů a Hlinici za zhruba 130 milionů korun. Investovat v horizontu několika let čtvrt miliardy korun do dvou místních částí nebylo reálné. Proto dostala přednost Stoklasná Lhota. Důvodem byl také blížící se konec platnosti povolení k vypouštění odpadních vod a potřeba omezit vnos fosforu do Jordánu.

Na Hlinici se ale nezapomnělo. Aby místní obyvatelé nemuseli čekat i na vodovod, byl v předstihu vybudován nový vodovod. Současně bylo rozhodnuto hledat levnější a dlouhodobě smysluplnější řešení kanalizace. Tím má být využití stávající ČOV Záluží do konce její životnosti pouze pro Záluží a mezitím příprava čerpací stanice. Ta umožní následně přepojit Záluží i Hlinici na kanalizační síť v Táboře, aniž by bylo nutné stavět novou společnou ČOV za desítky milionů korun.

A co do té doby?

Město se dohodlo s ČEVAK, že obyvatelé Hlinice platí za vývoz žump a septiků na AČOV Tábor stejnou cenu, jaká odpovídá běžnému stočnému – 62 Kč/m³. Pro ostatní zákazníky přitom běžná cena vývozu septiku činí přibližně 420 Kč/m³.

Takže odpověď je jednoduchá: kanalizace se nevynechala. Hledá se pro Hlinici levnější a efektivnější řešení, než byla výstavba nové ČOV za 47 milionů korun.

„Město neřeší otázku havranů na Pražském sídlišti.“

Reakce na volební spoty p. Maxové (Tábor na Max): Otázka přemnožení havranů a jejich hnízdění v některých částech města je problém. Město už v minulosti hledalo a zkoušelo řadu možností, jak situaci řešit, definitivní řešení se však dosud najít nepodařilo. Je důležité také připomenout, že město může zasahovat pouze v rámci opatření, která umožňuje platná legislativa.

šipka na rozbalení

Zde jsou opatřené, která byla doposud realizována:

• Cílené úpravy zeleně – ano, ale s omezeným účinkem

Údržba zeleně probíhá podle potřeb jednotlivých stromů a v souladu s arboristickými standardy a platnou legislativou. V letošním roce byl v Buzulucké ulici ze zdravotních důvodů pokácen topol s přibližně 35 havraními hnízdy; v roce 2027 monitoring vyhodnotí, jaký vliv mělo odstranění stromu na místní kolonii. Zkušenosti zároveň ukazují, že havrani dokážou využít různé druhy i výšky stromů, takže samotné kácení nebo radikální ořez jejich výskyt neřeší.

• Odstraňování hnízd a úklid město dlouhodobě zajišťuje

Hnízda odstraňujeme stromolezecky i pomocí plošin v mezích povoleného odchylného postupu – v minulých letech šlo o 60–80 hnízd ročně, v roce 2026 už téměř o 150. Hnízda lze odstranit pouze do doby, než se v nich objeví vejce. Současně jsme v době hnízdění zvýšili úklid chodníků na třikrát týdně a průběžně zajišťujeme také sběr uhynulých mláďat.

• Odstraňování hnízd musí být citlivé a odborně koordinované

Cílem není shodit co nejvíce hnízd, ale postupovat tak, aby se stabilizovaná kolonie nerozdělila a havrani nezakládali nová hnízdiště jinde ve městě. Zkušenost ze Zborovské ulice z roku 2019 ukázala, že po svévolném odstranění přibližně 50 hnízd jejich počet během několika týdnů výrazně vzrostl a další hnízda vznikla v okolí školy. Proto volíme postup, který má omezit problém, nikoli ho pouze přesunout k dalším obyvatelům.

• Nové remízky kolonii nepřestěhují

Výsadba remízků má význam pro krajinu a její pestrost, jako rychlé řešení problému s havrany ale nefunguje. Nové stromy potřebují desítky let, než vytvoří vhodné koruny, a nikdo nezaručí, že si je havrani vyberou. Stromy vysadit umíme. Havranům nové bydliště určit neumíme.

• Plašení už jsme vyzkoušeli

V Táboře jsme vyzkoušeli ultrazvukové plašení i nasazení káněte Harrisova, ani jedno opatření však nepřineslo trvalý účinek. Havrani jsou přizpůsobiví a na opakované podněty si mohou zvyknout. I plašení navíc musí respektovat zákonné podmínky, zejména v době hnízdění.

• Prověřovali jsme i možnost sokolí budky

Prověřovali jsme možnost umístění hnízdní budky pro sokola na komíně v parku U Popraviště, její instalaci však společnost BYTES s ohledem na technologická zařízení na komíně nepovolila. Ani případné zahnízdění sokola by navíc nebylo zárukou zásadního omezení havraní kolonie, protože jeho kořist závisí především na její dostupnosti.

Co je připraveno pro další období:

• Na podzim chceme odstranit všechna havraní hnízda na Pražském sídlišti, a to v souladu s povoleným odchylným postupem. Na jaře pak navážeme pravidelnými kontrolami a včasným odstraňováním nově vznikajících hnízd, dokud v nich nebude snůška a budou splněny podmínky povolení.
• Na Pražském sídlišti a v dalších částech města bude pokračovat monitoring. Cílem je sledovat počet a rozmístění hnízd, jejich obnovování po zásazích i případný vznik nových hnízdišť. V době hnízdění budou dotčená místa kontrolována několikrát týdně.
• V roce 2027 vyhodnotíme také, jaký vliv mělo odstranění zdravotně nevyhovujícího topolu v Buzulucké ulici, na kterém bylo přibližně 35 hnízd.
• Podle vývoje situace budeme s odborníky průběžně vyhodnocovat účinnost jednotlivých opatření a podle výsledků upravovat další postup.
• Pokračovat bude také zvýšený úklid, sběr uhynulých mláďat a péče o okolí odpadových nádob. Důležitá zůstává i spolupráce obyvatel – zejména nepřikrmování havranů a správné ukládání odpadu.

Cílem je zmírnit obtíže obyvatel a omezit hnízdění v nejzatíženějších místech, aniž bychom problém pouze přesunuli do dalších obytných lokalit.

„Rekonstrukce Špýcharu v Měšicích se oddaluje.“

Reakce na tiskovou inzerci O. Semeráka (Naše Česko): Město mělo rekonstrukci Špýcharu v plánu dříve, ale letos se společně s krajem a osadním výborem dohodlo na posunu termínu až do roku 2029. Důvodem je vlhkost zjištěná pod podlahami přízemí, jejíž odstranění si vyžádá technicky náročnější stavební opatření a konzultace s památkáři.

šipka na rozbalení

Nejde tedy o odkládání rekonstrukce, ale o společně dohodnutý posun termínu, aby bylo možné nejprve vyřešit příčiny vzniklého problému. Kdyby se lídr kandidátky zeptal svého kolegy č. 5, který je předsedou místního osadního výboru, dozvěděl by se všechny tyto detaily.

„Smrdící pyrolýza, riziko zdražení vody a riziko vrácení 300 – 400 miliónů dotace.“

Reakce na debatu leaderů, Táborsko O. Semeráka (Naše Česko): Tento prospěšný projekt byl zdárně doveden do zkušebního provozu. U podobných zařízení trvá zkušební provoz více než rok, aby bylo možné technologii vyzkoušet ve všech ročních obdobích.

šipka na rozbalení

Co pyrolýza umí?

Veškeré splaškové kanalizace z aglomerace Tábor, Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí, včetně odpadních vod z průmyslových závodů, odtékají k přečištění na areálovou čistírnu odpadních vod u Lužnice pod Vápennou strouhou.

Dosud se kal vysoušel a odvážel na skládku, kde se draze ukládal. Při pyrolýze se kal tepelně zpracuje na výsledný produkt v podobě popílku, který váže vodu a může být dále využit v zemědělství či lesnictví pro zadržení vody v krajině. Celý proces je energeticky soběstačný.

Nepodložená informace O. Semeráka rozladila i jednatele Vodárenské společnosti Táborsko Ing. Tomance, který k aktuálnímu stavu projektu uvádí:

„Vážený pane Semeráku, velice mě a členy dozorčí rady překvapilo Vaše vystoupení v táborské předvolební debatě, týkající se stanice hygienizace kalů na areálové čistírně. Vodárenská společnost Táborsko již z kapacitních důvodů nedostane prostor se k němu vyjádřit tento týden v Týdeníku Táborsko. Zveřejňujeme tedy alespoň informaci o aktuálním stavu této investice na našich webových stránkách a Facebooku.

Překvapuje mne, že jste nevyužil nabídky mého náměstka pana Zimmela, který Vám konzultaci se mnou nabízel. Považuji to přinejmenším za nešťastné.

V případě zájmu jsem ochoten Vám zodpovědět jakékoli dotazy.“

https://www.vstab.cz/cz/investicni-akce/jednotlive-investice/111-stavba-nove-uskladnovaci-nadrze-kalu-se-chyli-ke-konci